Hned po dokončení studií v roce 2002 nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde doposud odehál mnoho zajímavých rolí, např.: Petr (Příběhy obyčejného šílenství), Kašpar Hauser (Kašpar Hauser), Básník (Šťovík, pečené brambory), Algernon (Není Filip jako Filip), Tom (Tlustý prase), Otec Welsh (Osiřelý západ), Ctihodný kněz John Hale (Čarodějky ze Salemu), Pastor Aneas (Slaměná židle), Konrád (Lov na losa). Je spoluautorem kultovního projektu LiStOVáNí. Žije v Českých Budějovicích.

Za jakým účelem projekt Listování vznikl? Myslíte si, že tento účel plní?

Chtěli jsme spojit dvě věci, které máme rádi. Divadlo a literaturu, což se myslím povedlo. Dalším cílem bylo usnadnit cestu ke knížkám. A myslím, že i tento cíl se plní.

Jaký přínos pro vás osobně Listování má?

Díky mnoha kladným ohlasům mám pocit, že je to projekt, který má opravdu smysl. Navíc se setkáváme s reálným a důležitým úspěchem u představení pro školy, protože děti po našich Listováních mají skutečně větší zájem o knížky. Což se v dnešní době jeví téměř jako zázrak.

Co je pro vás těžší – dramatizovat knihu, hrát ve filmu, či na divadle?

K těmto třem věcem nedokáži přidělit žebříček obtížnosti. Když jsem upravoval cestopisy Hanzelky a Zikmunda, asi bych řekl, že nejtěžší je dramatizace knížky. Při natáčení si zase myslím, že není nic těžšího, protože s tím mám velmi málo zkušeností a při zkoušení velké role v divadle mám občas pocit naprostého zmaru. Všechno má své.

Kolik času zabere příprava na jedno Listování a jak vůbec taková příprava vypadá?

Nejvíc času zabere příprava textu. Zpracovat třeba až pětisetstránkovou knihu do hodinového představení je někdy v podstatě nadlidský výkon. Pak přichází fáze zkoušení. Počet zkoušek se odvíjí od složitosti knížky, ale někdy i od časových možností. Také musí dát člověk dohromady hudební složku představení a někdy i rekvizity a scénu.

Vzpomenete si na nějaký trapas na jevišti?

Malé trapasy se nám na jevišti stávají téměř dennodenně. Teď se mi ale nevybavuje žádný konkrétní, o kterém by stálo za to psát.

Navštěvujete mnoho měst, kde je podle vás nejlepší publikum? Jak se vám z tohoto pohledu jeví Brno?

Reakce publika jsou pro nás velmi důležité a ve všech městech, kam jezdíme, také velmi rozdílné. Teď je třeba hrozně fajn publikum na čerstvé Listovací scéně v Prostějově, kde by snad mělo na příští sezónu vzniknout i předplatné. Brno, co se týče vstřícnosti publika, se drží dlouhodobě na vysokých příčkách.

Jistě jste se setkal s některým z autorů dramatizovaných knih. Která z těchto osobností vám zůstala v paměti a proč?

Pro mě bylo velmi významné setkání se C.D.Paynem, protože jsem na jeho knížkách v pubertě vyrůstal. Z českých autorů bylo velmi fajn seznámení s Ivou Procházkovou a Markétou Baňkovou. Přítomnost autora vždy posouvá význam Listování o úroveň výš.

Blok BLíže o Kultuře zde