(Ne)veselý příběh chlíváka (Ondřej Nezbeda, RESPEKT, 2.11.2009)

(...) Hlavní hrdina po sebevraždě své ženy naloží malého synka Zajdu juniora do žlutého Fiatu Punto a putují od jedné zákaznice k druhé. Smyslem ovšem není jen prodat jim něco z kosmetických přípravků, ale dostat je do postele. To je pro Zajdu Munroa celoživotní náplň a smysl života, o jehož pravidlech chce poučit i synka. Čím víc se mu ale snaží předat, tím víc juniorovi dochází, čemu by se měl vyhnout. Nick Cave se však nesnaží o žádné morální poselství a větší přesah, z každé věty je znát, že se při psaní bavil a čtenáři nezbývá než se bavit s ním. A dobře. Z každodenní rutiny ho Smrt Zajdy Munroa na dlouho nevytrhne, ale může s ním strávit jedno příjemné odpoledne.

Zajda a posedlost vagínou (Tom Komárek, REFLEX, 22.10.2009)

(...) Kromě čtivosti u Nicka Cavea dosud nevídané stojí ve Smrti Zajdy Munroa bok po boku vedle černého humoru, komických scén, misantropie a toxického drajvu touha po odpuštění, spasení a nalezení pevného vztahu otce a syna přes všechnu hryzající vinu, staré zášti, utopené sny. Tahle velká témata jsou přes všechny Zajdovy sprosťárničky a excesy hlavní osou románu. Svým způsobem jde o velmi morální dílo, jehož hrdina dosáhne vysvobození a čistoty až po smrti a náležitém trestu shůry. Lehce lze nalézt paralelu mezi autorovými pozdními písňovými texty a touto knihou. Nick Cave poslední dobou překvapuje. Ať je to novými, uvolněnějšími deskami a projekty, nebo literárním stylem, který se pohybuje někde mezi Denisem Johnsonem, Cestou Cormaka McCarthyho, groteskností Flannery O'Connorové a komediálním sitcomem na BBC. Stejně jako muzika je i jeho psané slovo zábavné, drsné, vtipné a přitom hluboké, poetické a procítěné.

Zajda putuje za smrtí (Ladislav Nagy, LIDOVÉ NOVINY, 16.10.2009)

(...) Nick Cave se ve svém druhém románu představuje v poloze, kterou už dostatečně známe z jeho písní - totiž jako autor zvláštní komedie s nádechem černého humoru. Ve Smrti Zajdy Munroa není nouze o komické situace - výborná je zejména scéna, kdy je Zajda doslova vyhozen jednou klientkou zběhlou v bojových sportech - ani o čistě slovní humor. Samozřejmě, pokud jde o silné stránky románu, nelze rozhodně nezmínit ani obrovskou jazykovou invenci a způsob, jímž autor dokáže literárně pracovat s různými klišé. Smrt Zajdy Munroa je vynikající kniha - rozhodně patří k nejlepším, které v poslední době vyšly.

Lascivní balada o marnosti zběsilého bytí (Jan Vrba, Literární noviny, 12.10.2009)

"Jenom mi přišlo, že svět je místo, kde není lehký být dobrej člověk," říká Zajda Munro na předposlední stránce druhého románu australského zpěváka, hudebníka a spisovatele Nicka Cavea. (...) Je ubit vlastní neschopností vyrovnat se s ubíjejícím životem, závislostí na náhražkách emocí a citů, hysterickými pokusy uniknout - ale z čeho vlastně?, je obětí sebe sama. Jeho způsob života (či spíše přežívání) nás může odpuzovat, ale také přitahovat, můžeme se děsit a pohoršovat, stejně tak jako bavit. V tom je největší síla románu. Absurdita se tu mísí s černým humorem, fantasmagorie s realismem, agresivní brutalita s nemohoucností. Nad vším se vznáší pach alkoholu, spermatu, kokainu, krve. Cave nám ale (naštěstí) nenabízí mravní rozuzlení.

Cave "ostří na magora" a čte se jedním dechem (Klára Kubíčková, MF DNES, 8.10.2009)

(...) Zahraniční recenzenti knihy, která vyšla v originále na začátku září, se shodují v tom, že Smrt Zajdy Munroa je ve své krutosti i nesmírně vtipná. V kontextu prvního Caveova románu A uzřela oslice anděla určitě. Je psaná lehčím perem, s větším nadhledem, je lyričtější, a i když je otcovská láska hodně hybridní, je tu. Apokalypsa je však stále přítomná. U Cavea jsou svědky lidských běsů i děti. Zvrácenost? Spíš realita. Kdo jiný by měl být naším svědomím a kdo jiný by měl dědit naše chyby? Cave se čte jedním dechem, má spád a sevřený styl. Je krutý, to ano, ale smysl ta krutost má. Aspoň v tom, že se nepřetvařuje.

Ve jménu otce, syna a odpuštění, hlásá Nick Cave v Zajdovi Munroovi (Stanislav Šulc, E15, 6.10.2009)

(...) Jeho hrdinové většinou vycházejí ze společenské spodiny, chovají se zavrženíhodně, přesto žijí fantastické životy a procházejí výraznými proměnami. Takový je i podomní obchodník Zajda Munro. Chodí od domu k domu a paničkám prodává sen o mládí. (...) Jediné, co jej vskutku zajímá, je další možnost ukojit přemrštěné libido. Vše se však mění v momentě, kdy Libby spáchá sebevraždu a Zajda se musí začít starat o Zajdu juniora. Společně se vydávají na šílenou cestu, během níž si k sobě budou hledat cestu, což se nevyhne i výrazné proměně obou. (...) Na prvním místě však je především vztah otce a syna. Otce, který si neví rady s otcovstvím, nechce mít nikoho na starost, neumí projevit zájem, cit, lásku. A syna, který je jeho pravým protikladem a jenž otce bezmezně miluje, aniž by věděl proč. Caveova kniha se tak zařazuje po bok u nás loni vydané Cesty Cormaca McCarthyho. I ona vychází z křesťanství a pojednává o zodpovědnosti otce. A obě knihy jsou stejně trnitými růžemi, jejichž květ však přebíjí většinu toho, co umění může nabídnout.

Vychází druhý drsný román Nicka Cavea (Alice Horáčková, MF DNES, 2.10.2009)

(...) A jak už to tak u Cavea bývá, servítky si nebere. Kniha nazvaná Smrt Zajdy Munroa je drsná, cynická a trochu zlomyslná jízda plná černého humoru, sexu, drog a přisprostlých výrazů. (...) Živí se jako obchodní cestující, a jeho zboží je - jako všechno v jeho životě - zaměřené na ženy: olejíčky, zázračné mastičky a krémy. Munroa ženy přitahují, vzrušují, snad i fascinují, ale zároveň je vnímá účelově - přes svůj chtíč. Když zrovna nebalí nějakou ženskou se "stehny jak hrom", potácí se mezi vědomím a nevědomím, chlastem, kokainem a zvracením.