... pro které je setkání s knihou velice důležité. Listování se koná v různých městech po celé ČR podle toho, kde si ho objednají. Celé představení trvá 30 až 60 minut, u každé knížky je to jiné.
Podle toho, co jsem viděl, musím uznat, že provedení, ač velmi odvážné, bylo dokonalé. Musím se nejprve přiznat, že jsem severského autora ani jeho dílo předem neznal, což pro mě sice bylo mírnou překážkou, ale díky výbornému zpracování celého vystoupení, jsem se rychle v ději i postavách zorientoval. Kniha Slovo boží od finského autora Kari Hotakainena mě velice nadchla. Není divu, vždyť Hotakainen je jeden z nejúspěšnějších současných finských spisovatelů, který píše prózu, básně a dokonce i divadelní
Celý příběh vypráví o generálním řediteli výzkumného koncernu, který má krátce vystoupit v televizním vysílání, kde má poprvé sdělit světu něco o sobě a svém názoru na celou společnost.
Situace se ovšem zkomplikuje a on je nucen požádat starého přítele, taxikáře svého otce, aby ho odvezl do města. Po dlouhé cestě, během níž hlavní hrdina přemítá sám nad sebou, nakonec celý rozhovor nezvládne. Hlavní zásluhu na tom má dotěrná moderátorka, ale nakonec na to doplatí především ředitel.
Už samotný koncept představení knihy mě velice nadchnul. Samozřejmě, že i herci celému příběhu přidali něco nového a pojali ho trochu po svém, což jen tuším, protože původní text jsem nečetl.
Všichni tři herci se dokonale vžili do svých rolí, díky čemuž příběh doslova ožíval před našima očima.
Pro herce muselo být velice těžké ztvárnit hned několik postav najednou, což mohlo ve výsledku představení uškodit, ale nestalo se tak. Například Zdeněk Černík měl nelehký úkol - zahrát dvě naprosto rozdílné postavy - přemýšlivého a poněkud zachmuřeného řidiče a vedle toho lehkovážného a extrovertního majitele televizní stanice. Oproti tomu Lukáš Hejlík dostal sice „jenom" jednu roli - finského podnikatele - ovšem vzhledem k rozpolcenosti postavy ani to zcela jistě nebyl lehký úkol. Dále zde vystupovala herečka Věra Hollá v roli gamblerky, která stojí před vážným životním rozhodnutím a zároveň v roli sebevědomé reportérky, kterou její práce přestává bavit.
Zkušení herci všechno bez problémů zvládli, takže nakonec scénické čtení dopadlo na výbornou.
Celému představení tedy vlastně není co vytknout. Ztvárnění textu bylo velice inspirující a já osobně nemůžu než doporučit.

student Klimeš, školní blog zde