celý článek najdete zde.

Osobní dojmy z LiStOVáNí

Nejdříve bych ráda poznamenala, že jsem v minulosti nic podobného projektu Listování neviděla. Vlastně jsem ani knihu Roberta Fulghuma nečetla. Na čtvrteční večer jsem se tak těšila dvojnásobně. Nejsem zrovna příznivec nejrůznějších alternací a snah podat „populárnější verzi" díla co nejširší veřejnosti, která je, s odpuštěním, líná si ho přečíst. Většinou mě zklame i film natočený podle knižní předlohy. Nicméně musím říct, že toto rozhodně nebylo takovým případem. Podání knihy tímto způsobem mě velice zaujalo, ale to nejen díky skvělým výkonům obou herců. Domnívám se, že Listování skutečně může alespoň někoho přilákat k četbě. Rafinovaně se totiž zdůrazňují přednosti knihy (v tomto případě její humor), není nijak zvláště přetvářena (jako bývá u jiných adaptací zvykem), protože text je čten přímo z jejího vydání, a návštěvník si z představení odnáší umělecký dojem hned dvojího druhu – literární i divadelní. Já si třeba tuto Fulghumovu knihu opatřím a při její četbě budu určitě pobaveně vzpomínat třeba na Lukáše Hejlíka jako uraženého Charlieho. Jelikož se zřejmě nejednalo o scénické čtení celé knihy, myslím si, že minimálně lidská zvědavost by mohla nejednoho návštěvníka Listování přimět, aby si dal tu práci a knihu si, stejně jako já, přečetl.

Aneta Slavíková
Autor redakce pelhrimovsky.denik.cz