Za druhé slova kniha a čtení jsou pro řadu z nich termíny z oblasti sci-fi, tudíž jsem se obávala, jak pořad přijmou. Leč prokázala jsem odvahu, která je pro řadu těch, kteří vykonávají kantorské povolání, téměř denním chlebem, a ve čtvrtek 7. dubna 2011 jsme před osmou hodinou ranní brali za kliku zdejší knihovny. Už před ní mě žáci vítali slovy:

Paní učitelko, tam bude ten, co hrál v Ošklivce Katce? On šel před chvílí dovnitř.

Potvrdila jsem jim, že Lukáš Hejlík je skutečně jedním z aktérů, a měla radost, že snad alespoň nějaký magnet zabere. Usadili jsme se pohodlně v knihovně, všichni žáci samozřejmě dozadu, jak jsou zvyklí ze školních lavic, takže jsem je společně s knihovnicemi musela přesvědčovat, že vpředu budou mít lepší přehled. Po osmé pořad začal. Trojice herců ve složení Lukáš Hejlík, Alan Novotný a Lenka Janíková se rozhodla žákům představit knihu Mikaëla Olliviera Život k sežrání. Už samotné motto napsané na pozvánce mě i děti zaujalo: Stejně je život jen něco, čím člověk zaplácne čas, když zrovna nejí... Už po chvilce jsme všichni pochopili, že zajímavé nebude jen to motto.

Protagonisté měli opravdu šťastnou ruku. Zvolili knihu naší pubertální mládeži velmi blízkou a představili jim ji takovým způsobem, že se všichni diváci v sálku loketské knihovny opravdu téměř po celou dobu bavili. A když se zrovna nebavili, nutil je děj i k zamyšlení. Zejména nad tím, jak často někteří odsuzují člověka kvůli jeho vzhledu. V knížce nechyběla ani láska, láska kluka jejich věku, která právě kvůli tloušťce hlavního hrdiny naráží na řadu překážek a nepochopení. I jazyk, jakým je kniha napsána, byl dnešní mladé generaci blízký, takže výkon všech tří představitelů ohodnotili zaslouženým potleskem.

Byl jsem nadšený. Dostal jsem chuť si tu knihu přečíst,

řekl mi Honza Matějovský po návratu a já vytřeštila oči, protože přimět ho jakkoli cokoli přečíst v průběhu jeho docházky na 2. stupni se mi prostě nepodařilo. Dala jsem tedy slovo i ostatním a jejich reakcemi jsem byla doslova nadšená pro změnu já. Ani v jednom případě se neobjevilo záporné hodnocení. Pár postřehů přidám:

Bylo to velmi pěkné. Herci byli přirození, měli příjemný hlas, používali slova, která používáme mezi sebou. Představení bylo vtipné a mělo zajímavý, až k zamyšlení, příběh na pohled lidí, kteří ´vyčnívají´.

Matěj Hodan

Představení se, myslím, líbilo všem. Nebylo nudné, zdlouhavé. Nejvíc mě překvapilo, jak z knížky udělali váhu, telefon, dopisy, potom dokonce telecí od babičky.

Tereza Svobodová

Kniha byla o klučinovi v našem věku, který byl obézní a snažil se zhubnout. K tomu prožíval velkou lásku, která přes malé překážky přece jen vyšla. Pořad byl úžasný, smála jsem se jako nikdy předtím. Bylo to velmi zábavné a určitě si tu knihu půjčím a přečtu. Herci byli skvěle sehraní a myslím, že tomu dali to, co by mohlo ostatní lidi v našem věku dostat ke čtení.

Katka Nývltová

Mně se to hodně líbilo. Myslím, že to byla jedna z nejlepších akcí, na které jsem byla. Mohli by k nám jezdit častěji.

Anita Laubendorfová

Byl to jeden z nejlepších pořadů, který jsem kdy viděl. Byly tam scény, které se mi moc líbily. Pěkně představili děj, rozhodně bych si teď tu knížku přečetl. Doufám, že bude víc takovýchto akcí.

Adam Kuruc

Líbilo se mi, že dokázali přesně vyjádřit pocit silných lidí – dětí. Bylo to skvěle zahrané, výborní herci. Bylo to vtipné i v některých částech smutné. Hned mi to zvedlo náladu.

Pavla Meszárosová

Podobně to napsali všichni ostatní. Shrnuto dvěma slovy: Prostě úžasné! Chtěla bych proto moc poděkovat Městské knihovně Loket za pozvání a především všem třem protagonistům za chvíle strávené společně s nimi nad knihou Život k sežrání. Dělají všichni tři velmi záslužnou práci. Zábavnou formou ukazují naší mládeži, že literatura má své kouzlo a občas si přečíst nějakou tu knihu není zas tak úplně ztracený čas. Jejich pořady všem moc doporučuji a už teď vím, že toto scénické čtení rozhodně nebylo poslední, které jsme pro naše žáky vybrali.

Lucie Žippaiová