Zavítali jsme do Semil s další dílem Listování. Žáci nižšího gymnázia viděli představení Život k sežrání od autora Mikaëla Olliviera a žáci vyššího gymnázia představení Gottland od Mariusze Szczygieła. Při této příležitosti požádala Lukáše o rozhovor redaktroka studentské sekce Semilských novin Anežka Buriánková.
Líbila se Vám semilská atmosféra?
Jasná věc. Jsme rádi, když se můžeme na školy vracet, když už studenti tuší, co je čeká a když se i těší a neberou to jako otravu, což na GIO rozhodně funguje. Máte skvělou školu, bezvadného ředitele, a jsme rádi, že pro Vás můžeme listovat.
Co Vám projekt Listování dává?
Máme teď nové stránky www.listovani.cz, kde každý z herců (15!) odpovídá na otázku, Co pro mě znamená LiStOVáNí. Vaše otázka je podobná, tak si dovolím citovat sám sebe: Nebudu přehánět - dítě! Stál jsem u jeho porodu, zbavoval ho všech dětských nemocí a dostal ho na současou úroveň. Jsem taky rád, že díky němu udržuju styk s kamarády z divadel, které jsem opustil - Pavlem a Věrkou z Českých Budějovic a Alanem a Lenkou z Brna. LiStOVáNí je velice ambiciózní projekt, který naprosto bezkonkurečně (alespoň za tu dobu co existuje) představuje aktuální literaturu uvolněnou formou. Baví nás objevovat nové věci, nové žánry, styly. Osobně mě baví i dětská LiStOVáNí, přímo rozsekávají reakce puberťáků, kteří přicházejí s despektem a odcházejí s důvěrou k nám, tedy i ke knize, čtenářství. Zažil jsem v životě už velké kotrmelce, ale LiStOVáNí se mnou jde jako nejvěrnější partner!
Kolik knížek už jste zpracovali?
Blížíme se k sedmdesátce!
Co říkáte na naši aulu jako na herecký prostor?
Skvělý! Málokterá škola to tak má. Vlastně známe jenom 3. Nevadí nám hrát i v tělocvičnách, ale tohle prostě super. Představení má pak 2x lepší efekt.
Jak se Vám před našimi studenty hrálo? Které představení bylo podle vás s lépe naladěnými diváky?
Fajn. Pro nižší gympl jsme hráli myslím poprvé, ale byl to Život k sežrání a ten prostě musí chytit každého. Pro vyšší gympl jsme hráli už potřetí a otázka je spíš na ně, jestli jim připadáme pořád zajímaví, noví, neopakujeme se a přitom zůstaváme na vlně, kterou jsme pro ně přinesli.
Jste před vystoupením nervózní?
Ne. Je to potěšení a trochu i dril. Máme jich 365 v roce (opravdu), takže ne.
Na jaké další představení se můžeme těšit?
Uvidíme, rád bych se domluvil na dubnu a Strace v říši entropie. Je to skvělá, interaktivní knížka o fyzice - bajky, ve kterých řeší fyzikální zákony (ano, takovou nudu) velmi ojedinělou formou zvířata - je to velká sranda. Případně pro starší studenty Mrtvý holky od Miloše Urbana.
