A tři z literárně-divadelních večerů hostí i jižní Morava.V listopadu s LiStOVáNím oslavíte 10. výročí.

Je Payne vaším nejvýznamnějším hostem?

Kniha Neviditelný od C. D. Paynea je naše sedmdesátá čtvrtá. Nechci se mistra dotknout, protože si opravdu vážím toho, že s námi vyráží na tak namáhavé turné, ale doprovázeli nás možná už i známější autoři. Například Robert Fulghum nebo u nás oblíbený Tomáš Sedláček, po kterém je všude hlad.

Málokomu se poštěstí poznat tyto spisovatele zblízka. Co jste si z těchto setkání odnesl?

Na stránkách listovani.cz jsem nakonec vyvěsil dopis, který mi po turné s knihou Drž mě pevně, miluj mě zlehka poslal Robert Fulghum. Píše: Obohatili jste můj život. To se čte opravdu hezky. Nevím, co mi pošle po Turné v hajzlu C. D. Payne, možná mě pošle k šípku.(úsměv)

Do České republiky přijede C. D. Payne poprvé. Jak jste s ním navázal kontakt?

Úzce spolupracujeme s nakladateli a ti mají samozřejmě také zájem na tom, aby jejich autoři dorazili. A tak nám je někdy přihrají na stříbrném podnose, jak tomu bylo například u Roberta Fulghuma. Někdy to musím trochu pošťouchnout sám jako u návštěvy Stephena Clarka. No a spolupráce s brněnským nakladatelstvím Jota byla úplná paráda a je z toho návštěva C. D. Paynea. Pomáhá mi v tom také americká ambasáda, což mě také těší. V říjnu nám zase účast Jána Uličianského podpoří Slovenský institut. Jsem rád, když to šlape, je to pro všechny efektní i efektivní.

Se C. D. Paynem jedete celou štaci, což je dvaadvacet měst. Projevil nějaká speciální přání, třeba poznat nějaká místa lépe?

Ono je to docela kuriózní, protože C. D. Payne byl doposud jen ve Francii a Mexiku. A teď si dá s námi zájezd "poznej Čechy za devět dnů". Říkal, že se v těch dvaadvaceti městech trochu rozkouká. Studoval totiž historii a já věřím, že ho Praha, Prachatice nebo třeba Kutná Hora rozsekají. Určitě ho nadchne i brněnský Zelňák, kde bych ho rád ubytoval v jednom novém hotelu. Bonbónek Turné v hajzlu bude v Hlohovci, který se skrývá v srdci Lednicko-valtického areálu a kde vystoupíme na dvoře Dvorního divadla. To bude po brněnské Redutě, tedy Národním divadle Brno, super kontrast!

Série knih Mládí v hajzlu je u nás hodně populární. Proč tomu tak podle vás je? A vzpomenete si, kdy jste tuto knihu četl poprvé?

Je to skvěle přeložené. Už samotný název Mládí v hajzlu je přece mnohem výstižnější a křiklavější než originální Youth in Revolt. A pro mě to je samozřejmě, jako pro většinu třicátníků a čtyřicátníků, puberťácká bible.

Další knihy C. D. Paynea u nás příliš známé nejsou. Můžete jeho tvorbu přiblížit?

Ať lidé přijdou na scénické čtení Neviditelný a uvidí, jak je tenhle volnomyšlenkář dokonalý. Nic uměleckého, nic světoborného. Ani nápad není nikterak novátorský, ale C. D. Payne ho umí dotáhnout do konců, který jsou i za hranicí absurdna.

Jaké další autory LiStOVáNí v nejbližší době nabídne?

Máme před sebou skvělou sezonu. V prosinci budeme dělat a křtít novinku Mika Waltariho, v lednu a únoru dvě knihy na téma Jerzy Kosinski. U příležitosti „inscenačních úletů" se chystáme na Legendu H+Z, což je knížka o Zikmundovi a Hanzelkovi. Těšit se diváci mohou i na Tomáše Sedláčka a jeho předělanou, rozšířenou Ekonomii dobra a zla 2 a vrátí se i Robert Fulghum.

LiStOVáNí je vaší srdcovou záležitostí. Jste ale především hercem a hodně také moderujete. Na čem právě pracujete a co vás v nejbližší době čeká?

Ano, kolotoč se po prázdninách opět roztočil a hodně mě zaměstnává seriál Ordinace v růžové zahradě. Moderuju bezpočet tiskovek, společenských, módních i charitativních věcí. Snažím se také pobývat doma, s dcerou, a zároveň pěstovat svůj krásný nový vztah. A do toho všeho je mi právě LiStOVáNí tím nejstálejším společníkem.

Aktuálně vás diváci mohou vidět v televizním seriálu Základka. Ten však neměl po odvysílání úvodního dílu příliš lichotivé recenze. Je to pro vás důležité?

Opravdu? Bál jsem se, že to může být v televizi rozpačité. Komediální seriál, to je opravdu nejtěžší nasazená laťka. Na divadle je to stejné. Lidé netuší, kolik je za dobrou komedií vydřené práce. Základka je opravdu netradiční formát, deset krát dvacet minut, velká nadsázka, pokus o BBC styl. V tom je ambiciózní, a jestli to skousnou lidé, je důležitá věc. Důležitější než lichotivé nebo hanlivé recenze.

Jak vlastně na školní léta vzpomínáte?

Vesele. Ale jsem rád, že jsem se nějak osobitě posunul. Tehdy jsem opravdu nebyl nějak bohatý člověk, myslím právě duchovním rozhledem.

Autor: Markéta Stulírová