LiStOVáNí s touto knihou vyjíždí v červnu na velké turné, bude hrát dopoledne pro děti, ale i večer "živé večerníčky" pro děti a hravé dospělé. Pojďme se však zeptat na něco samotné autorky.

Bydlíte prý na samotě někde na půl cesty mezi Prahou a Českými Budějovicemi, v obci s krásným jménem Nadějkov. Vedete tam dokonce místní knihovnu. Jaké to je, žít někde na vesnici, jistě se tam starat o dům, děti případně zvěř a přitom číst a psát takové pěkné knížky, jakou je třeba Kouzelná baterka?

Řekla bych, že to je jako všude jinde: děti chodí do školy, dům se musí uklízet a zvířata nakrmit...a když máte večer čas napsat, co vás přes den napadne, a máte dokonce na stole počítač a venku anténu na internet, je už celkem jedno, jestli máte za oknem dálniční přípojku nebo hladové srnky.

Řekla jste o sobě, že jste vzděláním agronom a pracovala jste napřed v laboratoři, která pod vaším vedením zanikla, a potom v knihkupectví, které jste naopak před krachem zachránila. Občas publikujete v nejrůznějších časopisech a činná jste u Vás v Nadějkově. Jak jste se vlastně dostala ke psaní a knihám?

Psaní a čtení mě vždycky bavilo, naopak v té laboratoři mě to moc nebavilo, takže jsem uvítala, když jsem z ní mohla utéct za knihkupecký pult. Ale pro psaní není ani prodávání, ani půjčování knih zrovna moc povzbudivé zaměstnání: proč vlastně k těm tisícům svazků přidávat ještě nějaké další?

Vaše Kouzelná baterka, nádherně vypravená kolážemi Michealy Kukovičové, získala v roce 2004 prestižní ocenění Zlaté stuhy, stejně tak třetí místo v anketě Nejkrásnější kniha roku. To je na oficiální prvotinu skvělé. Kolik jste vůbec napsala už knih, popřípadě tedy (klidně i nevydaných) příběhů?

Myslím, že na obou oceněních má zásluhu hlavně ilustrátorka Míša Kukovičová a Tereza a Juraj Horváthovi z nakladatelství Baobab, které si tradičně dává záležet na grafické podobě knih. Kdyby jich nebylo, asi by mě vůbec nenapadlo nějaké knihy vydávat! Literatuře zas až tak moc nevěnuju. Napsala jsem všehovšudy několik povídek a básniček, pár kousků vyšlo po časopisech a o moc víc mi z toho v šupleti nezbylo. Divadelní hru O žlutém kopci mi letos na jaře hrál se svým příležitostným souborem režisér Ivo Šorman Na zábradlí, jako host.

Co právě teď čtete a co nebo koho nejradši čtete?

Čtu obvykle detektivky a to, co je zrovna k dostání v Levných knihách a v knihovnických výprodejích: naposledy to byli asi Jiří Kratochvil, Jan Křesadlo, Michal Ajvaz, Graham Greene, Isaac Bashevis Singer a hry Josefa Topola. Ráda mám ještě třeba Chaima Potoka, Raymonda Carvera, Thomase Manna, Antona Pavloviče Čechova, Ivana Wernische...ale teď už zdaleka nečtu tolik, jako před lety. Z dětských knih mám nejradši Daisy Mrázkovou a Aloise Mikulku.

Připravujete vydat opět v nakladatelství Baobab svou novou knihu Poklad starého brouka? Můžete nám nastínit o čem bude?

Poklad starého brouka je o Julče, která je o prázdninách u tety na samotě a trochu se tam nudí. Potom se seznámí se starým broukem, mravenci, pavoučicí, housenkou, ještěrkou, můrou a blechou a najednou má plno známých a plno práce a nakonec i zábavy....

Myslíte si, jako většina nakladatelů, že je dětská kniha v krizi? Potažmo kniha vůbec?

Když se hůř vyspím, myslím si, že je v krizi skoro všechno. Ale občas se vyspím i líp.

Slyšela jste o projektu LiStOVáNí ještě před Kouzelnou baterkou?

O LiStOVáNí jsem se dozvěděla od kolegyň knihovnic samou chválu, takže jsem na vás zvědavá.

Na co byste si nejradši posvítila Kouzelnou baterkou?

To je moc těžká otázka, už o tom přemýšlím tři dni. Měla bych docela ráda tužku, která by mi vždycky přes noc sama napsala něco pěkného, abych si to ráno mohla přečíst. Ale kdo ví, co by psala!