Těšíte se na Listování? Znala jste tento projekt už z dřívějška nebo se s ním nyní setkáváte poprvé?

Těším se, jak by ne! Poprvé ze mě bude herečka! Listování znám už několik let, sdětmi jsem viděla asi pět pořadů a vždy jsme odcházeli spokojení. Autor Listová Lukáš Hejlík je opravdu talentovaný, není lehké divákům ve zkratce knihu představ, a čtení doplnit různými efekty jako je hudba a světlo.

Na svých webových stránkách píšete ke své knize Ztraceni v čase, že jste její rukopis četla při světle baterky dětem, abyste dle jejich reakcí posoudila, jak se Vám dílo daří. Jaké tedy byly jejich reakce? Smáli se? Báli se?

Rukopis jsem četla asi deseti dětem různého věku, od čtyř do patnácti let, které jsem v létě hlídala. Při čtení poslouchaly, ani nedutaly. Po každé kapitole se však hádaly, holky si samozřejmě přály, aby se hlavnímu hrdinovi vůbec nic nestalo a v pořádku se v čase vrátil zpátky domů, kluci navrhovali "zlom mu nohu a nech ho v minulosti...." Četla jsem jsem jim před spaním a půvabné bylo, že malé děti, namísto aby usínaly, bývaly dokonale probuzené. Nejmladší posluchač se jednou dokonce ujišťoval, že "mně se to nemůže stát, viď, že ne?"

Necháváte se při své tvorbě hodně inspirovat vlastními dětmi?

Ano, ono to ani jinak nejde. Mám tři děti a každé je jiné, každý den mi přijde, že svádím s životem boj o to, abychom všichni přežili ve zdraví. Jsem docela liberální máma, ale platím za to vysokou daň - nervy mám docela na cucky :).

Které z Vašich dětí čte nejvíc?

Jak už to v dnešní společnosti chodí, nejvíc čte jedenáctiletá dcera. Všímám si, že čím děti "stárnou", tím přestávají číst. Pohltí je počítač, virtuální realita... Samozřejmě jsou děti, které čtou i v pubertě a stanou se z nich kovaní čtenáři, ale to jsou nejspíš ti, kteří v dětství narazili na knihy, které je opravdu bavily, hodně díky učitelům, rodičům anebo knihovníkům. Já sama čtu hlavně díky učitelce češtiny paní Bohuslavové, kterou jsem měla na základce. Četla nám ukázky z výborných knížek, uměla o knihách skvěle vyprávět a při hodinách čtení bylo ticho jako v kostele.

Váš knižní repertoár je takřka pro všechny generace. Píšete pro děti,dospívající i pro dospělé. Pro jakou z těchto skupin se Vám píše nejlíp?

Miluji děti všech věkových kategorií, ale nejlíp se píše pro ty desetileté. Mají ještě vůli chtít fantazírovat, o příběhu nepochybují, umí se přenášet v čase a prostoru, umí se ztotožnit s hlavními hrdiny a knihu opravdu "prožít"... Starší děti otráví jakékoli mentorování, nechtějí se zdržovat sáhodlouhým popisem, ve své podstatě nevědí, co chtějí - je těžké je pobavit, ale současně je nepopsatelný pocit, když se to povede. Když jdu na trh s knihou pro dospělé, bezpečně vím, že se nezalíbí všem, ale o to je to vzrušující.

Máte oblíbeného autora/autorku?

Jsem vášnivá čtenářka, oblíbených autorů mám mnoho, někteří jsou takřka neznámí...Mám ráda Johna Irvinga, Josteina Gaardera, Františka Kožíka, Ninu Bonhardovou, Karolínu Světlou...

Říkáte, že děti máte moc ráda. Zajímalo by mě, jestli Vás bezprostředně po zkušenosti být au-pair trošku neodradilo mít vlastní děti, nebo Vás to naopak ještě víc povzbudilo?

To určitě neodradilo, jen jsem si řekla, že je budu vychovávat docela jinak. Se západním stylem výchovy nesouhlasím. Myslím, že není dobré, když se z dítěte udělá střed vesmíru. Určitě musí mít svoje práva, ale současně musí mít hranice, které nesmí překročit. A překročí-li - musí být potrestáno. Jsem doslova zděšená z toho, jak neskromně jsou některé děti vychovávané.

Kdybyste si mohla vybrat a uměla se tak trochu "ztatit v čase", do jaké doby byste se rádá vrátila? A kdybyste si sama mohla vybrat dobu ( kromě té současné ) a místo, kde byste mohla žít, kdy a kde by to bylo?

Jsem marnivá, takže mě láká období secese, krajky, korále, klobouky s květinami, krásné šaty, paraplíčka... Ale zůstala bych věrná Praze a Čechám. Nikdy bych tuhle zemi nedokázala opustit, ustýskala bych se k smrti.

Co byste vzkázala dětem, kterým se nechce číst?

Poproste o rodiče, ať s vámi zajdou do knihkupectví a dají vám dost času na to, abyste si prolistovali tolik knih, kolik budete chtít. Určitě vám do oka padne nějaká, která se vám bude líbit. S novou knihou, která voní!, se zachumlejte do deky a zkuste se začíst. Čtení je druh zábavy, nemá s učením nic společného. Věřím, že se vám podaří se v knize "ztratit", oblíbit si hlavní hrdiny, být zvědavi na to, jak příběh dopadne... A pokud budete mít štěstí, bude vám líto, že příběh skončil... Vím, že jsou knihy drahé a že ne každý rodič může dítěti kupovat knihy nové, ale u dítěte, které opravdu číst odmítá, bych pro začátek novou knihu doporučila. Mluvím z vlastní zkušenosti. Jako malá jsem měla bůhvíproč ke knihám z knihovny odpor, protože "byly osahané". Do knihovny jsem začala chodit z nouze, když jsem si knihy oblíbila, a toužila jsem číst. Pak mi bylo jedno, že nejsou nové.

Co byste vzkázala dospělým, kterým se nechce číst?

Není nutné číst náročnou literaturu. Zkuste něco zábavného, lehčího... Ženám klidně doporučuji číst dívčí literaturu, mužům komiksy. Ale pokud chcete jít příkladem svým dětem - nečtenářům - podívejte se do seznamu jejich povinné školní četby, a knihu přečtěte vlastními silami. Nevěřili byste, jak je zábavné dětem předčítat, i když jim není pět let. Zkuste vybočit z denního sterotypu, kdy téměř v každé domácnosti běží jako kulisa televize a děti se zahánějí do dětských pokojů, vydechněte, lehněte si k dětem do pokoje třeba na zem a začněte nahlas předčítat... Takové večery si děti budou pamatovat celý život a - i když se to dnes nezdá - je to to nejcennější, co jim můžete dát. Přeju hodně štěstí!