Akúčasti zve i jejich autory: už dvakrát ho přijel doprovodit Robert Fulghum, polský expert na Čechy Mariusz Szczygieł, Izraelec Jannec Levi, a byl tu dokonce i Dan Brown. Autoři zírají, jak je Lukáš Hejlík schopensjejich knihami čarovat. No uznejte: dokázali byste vysekat ze čtyřsetstránkového Brownova Inferna hodinové představení?

Kterou knížku z LiStOVáNí máte nejraději?

Snad v každé té knize mám takovou osobní záložku. Pasáž, ke které mám hlubší vztah. Kdybych měl ale vytáhnout dvě tři knihy, bude to román Doppler, kniha o lásce přes internet nazvaná Dobrý proti severáku nebo drsná groteska Holčička a cigareta. Na novoroční dovolené jsem přečetl šest hezkých textů. Odpad od Andyho Mulligana, Na první pohled Grégoira Delacourta, Ulice temných krámků od loňského nobelisty Patricka Modiana, vtipný román Kde se touláš, Bernadetto Marie Sempleové, hemingwayovskou klasiku Mít a nemít a básnickou sbírku Jen jestli si nevymejšlíš od Shela Silversteina, jíž se po prvním vydání prodalo v Americe pět milionů výtisků. Teď mě čeká kolečko vyřizování s autory, agenty, nakladateli a překladateli. Uvidíme, jestli se něco z toho objeví na našem repertoáru.

Co rozhodne o tom, že si řeknete: tuhle knížku chci zinscenovat?

Už na třetí stránce tuším, zda to půjde hrát na jevišti, a začínám to v duchu obsazovat, přemýšlím o formě, vypravěči, aranžmá, muzice. Spousta knih a autorů, které mám moc rád, se ale pro naše ztvárnění nehodí.Takových knížek je daleko víc než těch druhých.

Někdy jedete šňůru dva týdnyvkuse, děláte dvojáky. Není toho už moc?

Někdy je drsné vstávat v pět ráno a jet na hranice s Polskem, abychom v osm hráli Kvaka a Žbluňka. Ptám se sám sebe: Ty kráso, je mi pětatřicet, nejsem na to už sta-
rej? Ale když pak vidím, jak s náma ty děcka tančí, řádí, a když odjedeme, vezmou tu knížku do ruky a přečtou si ji, tak si říkám, že to stojí za to. Dokázat puberťákům, že číst knížku je stejně fajn jako pařit na mobilu Candy Crush, ba ještě lepší, to je prostě dobíjející.

Kolik najedete za šňůru s jednou knihou kilometrů?

Přesně nevím, ale v loňském roce jsme měli přes 630 představení. Kdyby někdo zanimoval na mapě naše přesuny, výrobce mého auta by to mohl použít jako reklamu.

Jak přesně probíhá příprava knížky pro LiStOVáNí? A kterou z těch fází máte nejraději?

Miluju upravování textu. V tom jsme opravdu jedineční. Dan Brown nechápal, že jsme jeho Inferno, které má milion znaků ve Wordu, dokázali přehrát za hodinu. Naše představení mají patnáct normostran. Brown to nazval dokonalým espresem z jeho knihy. Nesmí to ale být pouhá kostra textu, musí na něm zůstat autorovo maso.

Daří se to?

Autoři ze všech zemí jsou zatím dost na větviznašeho stylu knižní propagace. Přímo po představení se prodá spousta knih, což mě moc těší. Všichni říkají, ať si to nechám zaregistrovat, opatřit nějakým copyrightem. Ale není co. Naopak, těší mě, když se někdo snaží o něco podobného. Ať už jde o školní dramatický kroužek, ochotníky na Svitavsku, nebo profesionální divadla. My jsme jen o dvanáct let a sto knížek napřed.

V březnu oprašujete Adamsova Stopařova průvodce galaxií...

Ano, vyjíždíme na turné po třiceti městech. Stopaře vracíme do programu po deseti letech. A musím říct, že nezestárlo jen naše představení. Zestárla i kniha, která bývala v době mých studií takovou biblí gymnazistů. Dnešní mladé táhne už jiný intelektuální humor. Nabídneme jim proto například Spudveč od Marka Haddona.