Skip to main content

Robert Fulghum

 |  Rozhovory

Známý americký spisovatel Robert Fulghum příjíždí opět s novou knihou Drž mě pevně, miluj mě zlehka, která tentokráte pojednává o tančení a především tangu a opět s projektem LiStOVáNí objíždí jeho stálé scény.

Mistře, naposledy jste tu křtil knihu Co jsem to proboha udělal? a byl na turné s projektem LiStOVáNí, jak na to vzpomínáte?

Na LiStOVáNí se samozřejmě dobře pamatuju. Jen dokazuje to, co už si dlouho říkám, že bych s jistými lidmi v Česku blíž seznámil, ale není čas a ani neumím jazyk. Obdivuju nadšení, energii, radost ze života, kterou herci Lenka, Alan a Lukáš tehdy měli a dodnes snad mají. A zase se na ně těším.

Jsou to čtyři roky. Co jste od té doby dělal?

Tak hlavně jsem se zbláznil do tanga a po deseti letech, kdy jsem žil jako single, jsem se znovu oženil. Moje žena se jmenuje Willow a je malířka. Určitě se podívejte na její stránky willowbader.com. Jel jsem do Argentiny studovat tango a na Bali hinduismus. Napsal jsem dvě nové knihy a spoustu času jsem protancoval.

Takže jste vážně tak silný tango-holic, jak se z knihy Drž mě pevně, miluj mě zlehka zdá?

Oba romány jsou do jisté míry autobiografické, ale tahle knížka rozhodně. Je to zástěrka mého vlastního příběhu, místo a příběhy v knize jsou reálné a pravdivé. Tango není jen tanec, je to kultura, styl, postoj, široké spektrum orchestrální i pěvecké hudby, není to jen pro tanečníky. Nejsem dobrý tanečník tanga, ještě ne, ale každým rokem se lepším a moje nadšení nepolevuje.

Nikdo nedokáže přesně pochopit Vaši lásku a nadšení pro Českou republiku, vy ano?

Mé spojení s Čechy pro mě bylo vždycky příjemným tajemstvím. Nejde to jednoduše a racionálně vysvětlit. Mám prostě k Čechum blízko, a čím víc se o nich dozvídám, tím je to spojení hlubší. Doufám, že někdy přijedu do Prahy a budu tam žít několik měsíců, aniž bych propagoval nějakou knihu - chtěl bych tam jenom být a nasát tamní kulturu.

Takže věřím, že se těšíte na své další turné s LiStOVáNím v polovině října. Budete hrát a tančit v Národních divadlech v Praze a Brně.

Obdivuju divadlo a lidi, kteří ho dělají, ale nejsem herec - je to na mě příliš mnoho improvizace. Ale zapojit se s LiStOVáNím aspoň trochu, to je pro mě čest - je to vzrušující a děsivé, jako všechna dobrodružství. Ať se stane cokoliv, bude to tvůrčí. Lidi z LiStOVáNí dělají vážnou práci s lehkým srdcem před velmi vnímavým publikem. A být toho součástí? Nic víc si nemůžu přát.