Proč vás tak baví psát pro děti a mládež?

Myslím, že zásadní je tady slovo baví. Psát pro mládež je pro mě zábava a ráda jí věnuju většinu svého času a energie. To, že ta zábava je vlastně práce, mi většinou dojde, až když to zmíní někdo jiný. Mám ráda příběhy, kde člověk může popustit uzdu fantazii, a dětský čtenář, divák či posluchač je pro taková vyprávění ideálním partnerem.

Zvláště s literaturou pro teenagery to tu bylo dost na štíru, vy jste byla světlá výjimka. Proč myslíte, že pro tuhle věkovku nikdo nepsal?

Od roku osmdesát tři do roku devadesát pět jsem žila v zahraničí. I když jsem neztratila kontakt, přece jen mi situace v Čechách nebyla důvěrně známá. Nesledovala jsem novinky na literární scéně pro děti, dělala jsem svou práci. Pak jsme se sem vrátili a já jsem zjistila, že literatura pro teenagery nadprodukcí opravdu netrpí. Osobně si myslím, že důvod byl v autocenzuře. Určitá témata byla tabu, jiná měla svá psaná či nepsaná omezení. Hranice. A přitom teenager hranice nenávidí. Citlivě rozpozná, kdy se mu lže, nebo se před ním něco schovává. Autoři si toho samozřejmě byli vědomi, a tak se raději obraceli k nižším věkovým vrstvám. Tam mnohé nahradí pohádkovost.

Mají vaši hrdinové nějaký předobraz? Je jich už docela dost.

Málokdy si vystačím s jedním předobrazem. Každý hrdina, který se v mé fantazii rodí, je jakýmsi koktejlem lidí, které znám. Z jednoho známého si vezmu nějakou povahovou vlastnost, z jiného zase třeba vnější rys nebo zajímavý způsob chování, některé charakterové tahy jsou i mé vlastní.

Co konkrétně Eliáš? Případně babička z vajíčka?

Eliáše znám dobře. Samozřejmě se to dítě jmenuje ve skutečnosti jinak, ale reálie jeho života jsem si moc nevymýšlela - oba rodiče workoholici a přitom hodní, chytří lidé. Samozřejmě svému dítěti přejí to nejlepší. Jenom neví, co to vlastně je. Babička Aty je na jedné straně stejně tvrdohlavá jako mnoho starých dam ve skutečnosti, ale navíc je nositelkou tajemství. Je vybavena kouzelnými schopnostmi, které pomáhají plnit dětská přání. To, že sama sobě splnit přání nedokáže, si čtenář uvědomí jen v několika ojedinělých situacích a myslím, že mu ji to přiblíží.

LiStOVáNí od vás uvádí už třetí knihu, což z vás dělá nejhranějšího autora tohoto projektu. Vidíte v tom nějakou přidanou hodnotu k vašim knihám?

Už několikrát se mi stalo, že mi někdo řekl: "Viděl jsem na Listování Soví zpěv. Nebo Myši patří do nebe. Bylo to supr. Samozřejmě bych ráda věděla, jestli si dotyčný přečetl i knížku. Ale na druhé straně tomu nepřikládám tak velký význam. Nejsem jenom spisovatelka, jsem i scénáristka a dramatička. Vím, že příběh se může prezentovat v mnoha formách a vůbec mu to nemusí ubrat na působivosti. Takže ta přidaná hodnota je nejspíš radost, že to funguje i v jevištním podání.

Na turné s Eliášem nebudete chybět. Baví vás se potkávat s čtenáři? V tomto případě možná jen diváky, tedy budoucími čtenáři?

Je to inspirativní. Kladou otázky, které mě nutí přemýšlet o mojí práci z jiného úhlu než jsem zvyklá. A taky je to vytržení z ústraní. Psaní je už ze své podstaty činnost osamělá. Autorům prospívá, když tu osamělost občas vymění za živou komunikaci.

Myslíte, že je třeba oslovovat děti a mládež nebo spíše jejich rodiče?

Obojí. Některý dětský čtenář se rád nechá vést, jiný odmítá doporučení dospělých. Nikdy nevíte, jak je to u koho nastavené. Já jsem byla vždycky ráda, když mi otec nějakou knížku doporučil. Rady učitelů, co mám a nemám číst, jsem naopak většinou bojkotovala.

Pro Českou televizi teď píšete detektivní seriál, je to zcela odlišná práce?

Detektivní žánr má svá pravidla, tak jako je má například dívčí román nebo fantazy literatura. Mezi břehy daných pravidel může autor volně plavat. Ale břehy a řečiště nejsou jednou pro vždy dané a neměnné. Některá pravidla si smí autor sám vytvářet nebo modifikovat - jenom díky tomu žánry neustrnou, ale vyvíjejí se. Baví mě hledat možnosti a variace, být v rámci pravidel trochu disciplinovaná a trochu neposlušná.

Dá se vyspecifikovat za tu řadu let, co píšete, něco pozitivního, co se v naší zemi stalo? Tedy ve vztahu k literatuře, dětskému čtenářství.

Vznikla celá řada aktivit a iniciativ na podporu dětského čtenářství, výrazně se zpestřila práce knihoven i některých škol. Vychází mnohem víc knížek, některé jsou opravdu moc dobré. Tady nechválím systém, ale osobnosti. Zlepšení vychází vždycky z jednotlivců. Třeba i takových, kteří stojí zdánlivě stranou.

A obecně?

Obecně nám ty osobnosti chybí. Samozřejmě, že existují, ale nějak se nám jich nedostává v politickém a veřejném životě. Asi jim to klima nesvědčí. Jako pozitivní bych viděla, kdyby se živná půda českého veřejného života trochu zkultivovala, aby v ní zajímavé osobnosti neplaněly.

LiStOVání.cz

31.8 / 15,30 / Břeclav / Městská knihovna
31.8 / 17,00 / Valtice / Galerie Reistna

za účasti autorky:
18.9 / 19,00 / Praha / Divadlo Minor
20.9 / 14,00 / Písek / Sladovna
20.9 / 17,00 / Plzeň / Měšťanská beseda
21.9 / 10,00 / Olomouc / Divadlo na Šantovce
21.9 / 15,00 / Brno / Divadlo Reduta
21.9 / 17,30 / Znojmo / Znojemská beseda