Jaroslav Rudiš pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a naposledy jako novinář v deníku Právo. Nyní je spisovatelem na volné noze. Proslavil se hned svou prvotinou Nebe pod Berlínem v roce 2002. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena, byla oceněna jako Nejkrásnější kniha roku a navíc přeložena do pěti jazyků. Je autorem knih Grandhotel, Potichu, Konec punku v Helsinkách, Národní třída a nově i Český ráj.
V čem je novela Český ráj jiná než vaše předchozí knihy?
Věřím, že je hodně vtipná. Přes všechny ty chlapské smutky, co v ní jsou. A je čistě dialogová, skoro bez popisů, to jsem chtěl už dlouho zkusit. Vlastně se v ní od začátku až do konce povídá.
Jak dlouho jste na nové knize pracoval?
Já jsem si příběhy ze sauny psal do šuplíku a sbíral je řadu let, takových možná osm, devět, deset, a samozřejmě do knížky jsem je smíchal se spoustou dalších historek a příběhů, které se třeba odehrály někde jinde. Ale řada z nich má nějaký reálný základ, takhle já prostě pracuju. Vždycky když zaslechnu nějakou historku, nějaký hezký dialog, tak si ho napíšu nebo zapamatuju, a pak z toho třeba vznikne povídka. Řada z těch textů vlastně dostala povídkovou formu, já jsem je psal jakoby na pokračování, třeba na náš kabaret EKG s Igorem Malijevským v Divadle Archa, kde hodně z těch příběhů v menší formě zažilo svoji literární premiéru.
Do sauny, kam sám rád a pravidelně chodíte, je zasazen děj. Najdou se v některých postavách vaši saunoví kolegové?
Sauna je také můj osobní český ráj. Hází mě do klidu, saunuju se minimálně jednou, často třikrát týdně. V zimě i létě. Pár historek mě inspirovalo, ale nejen ze sauny. A hodně jsem si toho vymyslel, třeba příběh chlapa, který zešílel z důchodu a čtení knih, nebo příběh muže, který nevidí, a i tak toho o chlapech ze sauny tolik ví. Mé postavy nemají jména, jen takové jakoby staré indiánské přezdívky. Ty problémy, co se v ráji řeší, jsou prastaré a řešíme je pořád dokola. To jsem těmi divnými přezdívkami chtěl podtrhnout.
Ve vašem podání ovšem sauna připomíná spíše pánský klub, jehož výhradně mužské osazenstvo se nemění a kde hovor ani na chvíli neustává. Taková hospoda bez piva...
No, to je zajímavý, ta sauna je v Českém ráji, odkud pocházím, a skutečně existuje a je to opravdu taková hospoda bez piva. My se tam chodíme očistit, abychom se pak zase šli ušpinit právě na to pivo do hospody, a zase šli znova do té sauny, zase se očistit a zase se ušpinit, očistit, ušpinit. Je to taková dobrá výchozí situace, ta sauna, mně se líbí právě to těsné prostředí, že jsou si tam všichni hodně nablízko, a považuji za nutný, že to je čistě mužský svět, kde se ty chlapi trochu znají a trošku se tam otevřou.
Já jsem byl párkrát i ve smíšené sauně, nebo někdy se i u nás v sauně stane, že je trochu smíšená, pak se vlastně tahle komunita trošku naruší a najednou tam vznikne určitý stud a všichni se brzdí v těch hovorech. A ta moje knižní sauna je pro ty chlapi takové útočiště, úkryt, medvědí nora, ve které se můžou schovat a kde na ně nikdo nemůže. Akorát, že ta naše literární sauna se rozpadá a už je hodně stará a vypadá to, že zanikne a ty chlapi o tenhle svět přijdou.
Dostanou čtenáři, kteří se těší na „Rudiše“, opravdu „Rudiše“? Ve smyslu, jestli se váš styl psaní za léta znatelně proměnil.
Konec punku v Helsinkách z roku 2010 je silně melancholický román a také Národní třída je hodně temná kniha, o to víc mě překvapil její jistý úspěch, všechny ty překlady, divadelní adaptace u nás, v Německu a Polsku, rozhlasová adaptace ve WDR v Kolíně nad Rýnem, nabídka knihu zfilmovat. Protagonista Národní třídy Vandam je asi silná, dramatická postava, tragický hrdina, sečtělý, melancholický rváč, těch na ulici moc nepotkáte. Asi to nějak funguje. Český ráj je něco úplně jiného. To je víc komedie než tragédie, byť i tady se řeší smrt a sebevraždy a historie, což mám tak nějak ve všech knihách. Ale věřím, že se čtenáři budou hodně smát. Tu komičnost skvěle podtrhl Petr Čtvrtníček, který ji načetl jako audioknihu.
V Českém ráji také není jedna hlavní postava, je to příběh šestnácti chlapů, kteří se pravidelně scházejí v sauně, jež se už skoro rozpadá a brzy jim ji zavřou. Jejich svět, jejich mužský Český ráj, jim tak pomalu mizí, budou z něj brzy vyhnáni. A tak si to užívají, jim tu je dobře. Nikdo jim do ničeho nekecá, jen je pořád zajímá, co se ukrývá za vysokou zdí, odkud slyší ženské hlasy… A to, co tam najdou, je vykolejí. Vypravěčem knihy je ta sauna. Všichni ti muži dohromady. Velká a letitá kolektivní mužská duše. My.
