Na úvod zkus nastřelit pět libovolných směrů, kterými bys charakterizoval sám sebe...

Cílevědomý budovatel, nesebekritický buldozer, hektický romantik, spolehlivý týpek a jako snad i většina dalších lidí, věčný tápač. To byl ale opravdu rychlý nástřel.

Jaký je kočovný divadelní život, co všechno přináší a co bere?

Ano, Fulghum nám říká létající cirkus. Je to rozptýlení, ale zároveň velká oběť pro soukromí – naše a našich bližních. Ke své náročnosti to však přináší velkou energii, my opravdu rozséváme radost. Otázka je, kolik jí zbude pro nás. Tedy, možná další oběť. Nedávno mi má kamarádka knihovnice popisovala, jak miluje čtvrtek (jinak obecně nenáviděný den), že má vždycky volno a den jen pro sebe. S hrůzou mi došlo, že jsem neměl stejný po sobě jdoucí čtvrtek tak posledních 15 let. Člověk bojuje proti stereotypům, ale zároveň po nich lační.

Tvůj čas musí být podle všeho velice elastický. Mám pocit, že Tě někde v zákulisí naučili i čarovat. Dá se to vše stihnout?

Dá, samozřejmě. Důkazem toho bylo i Turné v hajzlu se C.D.Paynem. Avšak i to mělo své (velké) oběti. Ale pozor, ničeho nelituju. Už umím zpomalit, umím říct i „NE"! V současné době se ho díky narůstající popularitě kvůli seriálům, která mimochodem začíná být docela nepříjemná, snažím říkat co nejvíc, abych nebyl na každé Křupce.

Jak ses díval na úlohu herců ve filmech, reklamách, seriálech či divadlech v době tvých studií? Kam se tvé názory posunuly a proč?

360 stupňů by mi nestačilo! Věra Hollá pořád vzpomíná (s vyčítajícím úsměvem), kde že jsou ideály z mé bujaré umělecké puberty? Samozřejmě, že jsem vykřikoval a pokládal základy toho, co se smí. Mám na to tak nechutné vzpomínky, že dnes podobné současníky – buřiče – radši ani neposlouchám. Počkám si na jejich obrat. Já byl asi vždycky (a pořád jsem) ve všem „moc".

Rozviň, prosím Tě, myšlenku o prvních nápadech a počátcích Listování. Kdo byl u samotného zrodu projektu, ve kterém městě je LiStOVáNÍ „jako doma", dařilo se vše realizovat podle plánů a bylo publikum před 10 lety připraveno na tento druh zábavy/kultury?

Tenhle druh zábavy/kultury jsme opravdu vymysleli my. Troufám si tvrdit, že jsme světově jedineční (vidíš, jak „moc" jsem?!), což mi potvrzují autoři ze všech zemí. My jsme tehdy opravdu chtěli něco dělat. Byli jsme v prvním angažmá, mně právě dojížděla ta umělecká puberta, zároveň konečně přicházelo velké vystřízlivění. Uvědomil jsem si, že v Budějovicích (a to platí pro všechna divadla, především regionální) nevidím moc šťastných lidí po čtyřicítce, vnímal jsem jejich závislost a přitom i paralelní nasranost na divadlo. Já jsem věděl, že musím být vždycky připravený dělat něco jiného a jinak. Plány jsme s LiStOVáNím první tři roky neměli, dělali jsme to jen z čisté lásky, protože se lidi výborně bavili. Teď to děláme i za peníze a věřte, že se stejnou čistou láskou. Není to ideální?

Pomohl nějak vašemu nekonečnému seriálu scénických čtení tvůj výraznější mediální obraz?

Dramaticky ne. Každý sice ví, „že existuje nějaký LiStOVáNí, se kterým Hejloš furt votravuje, místo aby nám říkal vo tom, jak se mu líbí nový poprsí té a té". Možná nám na každé stálé scéně přibylo 10, 20 diváků, to je tak vše a je to dobře. Baví mě, že těch nově příchozích není tolik, aby zválcovali věrné. Naopak, u některých to funguje skvěle – pozvolna se infiltrují a chytnou se. Pak chodí i na představení, ve kterých nehraju.

Již desáté narozeniny tohoto nápaditého projektu! Nejde sice o rok, kdy se poprvé nadechly vaše děti, ani o výročí narozenin vašich maminek, přesto mě zajímá, jak moc pro vás tato událost a celá existence LiStOVáNÍ znamená?

Pro mě opravdu hodně, proto taky celá ta paráda s narozeninami. Ono je to totiž vážně trochu dítě. A zároveň, jak rád říkám, můj nejvěrnější partner. Jestli něco opravdu mám, daří se mi to a můžu se na to spolehnout, je to právě LiStOVáNí. To je myslím dost výmluvné, ne?

Od výmluv přejděme k úspěchům... Spolu s diváky a vaším týmem jste se „prolistovali" již 75 knihami (ve spolupráci s 40 autory). Ztvárnili jste krásnou literaturu pro děti i dospělé, knihu jednoho z předních českých ekonomů (Ekonomii dobra a zla – s podpisem Tomáše Sedláčka), dokonce i kuchařku... Co se vám hraje lépe? Jaké jsou ohlasy u diváků?

Prostě vždycky výborné. Myslím, že základem úspěchu je se neopakovat, neprofilovat. Jsme tak vyhraněná specifická forma, že nás může žánrová změna jen oživit, stejně tak scénické nápady. Ale grunt (prostě ten DOBRÝ NÁPAD) zůstává stejný!

S EDAZem, jak zkráceně říkáte Ekonomii dobra a zla, se vám několikrát podařilo vyjet za hranice. Vy versus cizinci, kde všude se poštěstilo představení uvést a v čem bylo hlediště jiné?

A právě, že i tam oceňují tu formu, jak to snadno jde a klouže. Jakkoliv je to pro nás horor a EGE (Economist Good and Evil) rozhodně není tak vtipná a promakaná jako EDAZ, i to je důkaz toho, jak ten dobrý nápad silně funguje. Ano, jinak samozřejmě, je spíše těžší rozesmát Fina než Rumunce.

Prozradíš nám, co je pro vás do budoucna výzvou, jakou podobu bude mít představení (včetně hereckého obsazení) ve výhledových deseti letech?

Nevím, často přemýšlím o tom, jak bude vypadat Kvak a Žbluňk po naší čtyřicítce. Chci mezi nás včleňovat nové a mladší herce, jakým je třeba Kuba Zedníček. Jako při každých kulatinách teď bilancuji, jestli nás nečeká nějaký vyhoření, kdy to prostě už nebude mít smysl. Ale zatím tomu nevěřím, myslím, že dvacetiny ještě oslavíme.

Nabízejí se dva způsoby, jak může fungovat život divadla. Buď chodíte za lidmi vy sami, nebo už lidé hojně a radostně navštěvují vás. Jak to bylo a je s LiStOVáNím?

To je dobrá otázka, protože mám ještě lepší odpověď – my děláme oboje. Jezdíme do škol, do knihoven, vyděláváme si na to, abychom si pak mohli dovolit premiéry.

Domníváš se, že nás všechny smích omlazuje a léčí?

Jo, jednou mi jeden blízký člověk řekl: „Jsi nejhezčí, když se směješ." To možná, ale to přece není všechno. Mě baví i jiné emoce. A všechny se do LiStOVáNí snažím dostat, stejně tak je to totiž i v životě. Ve všech těch knížkách, co jsme udělali, mám 75 osobních záložek, se kterými splývám a chovám k nim silný občanský postoj. I to mě rozesmívá, omlazuje a léčí.