Studium ji ale zklamalo, chtěla praxi, a tak ho po dvou letech zanechala. Přesto působila jako redaktorka časopisů Týden, Maxim, Faktor S, vedla Reflex.cz. V současnosti se věnuje copywritingu, přispívá na blog ČiliChili a přebytečné kreativní pnutí si vybíjí na Facebooku, při nákupu bot a vymýšlení nových tetování.

Někteří spisovatelé rádi říkají, že jejich knihy jsou pro všechny. Patříte mezi ně, nebo máte jasno v tom, pro koho jste je psala?

Bylo to spíš naopak, já se bála, že tu knihu budou číst jen lidi, co mě znají z internetu a dál se nedostane. Pak mě hrozně potěšilo, že si našla cestu i k lidem mimo moji sociální bublinu a věkovou kategorii a že jak Lososa v kaluži tak Pandu v nesnázích už čtou „všichni".

Jaké byly vaše první dojmy, když se s vámi Lukáš Hejlík domluvil na LiStOVáNí?

Nadšení! Nevěděla jsem tehdy přesně, co všechno to pro mě bude znamenat, ale protože mi v tu dobu nevyšel jiný projekt spojený s knihou, tohle pro mě byla skvělá příležitost.

Napadlo vás při tom, že některé scény budou náročné na zahrání? Které?

Rozhodně ty, kde se Bára dozvídá, že její babička umírá a následné smiřování se s krutou realitou.

Pomáhala jste s převedením Lososa v kaluži do podoby scénického čtení?

Ne, vůbec, Lukáš mi jen průběžně hlásil, jak text zkracuje a já byla ráda, že to radši vůbec nevidím a moje autorské srdce nekrvácí. Jsem ale přesvědčená, že odvedl super práci.

Budete přítomná na všech představeních. Jak dlouho dopředu jste se na to musela připravit? A tušíte, jak to ovlivní váš osobní program?

Příprava teprve proběhne, mám v kalendáři pár dní v listopadu označených jako „zkoušky", takže už je ze mě vlastně opravdová herečka, ha ha ha. Život mi to nakonec ovlivnilo už nyní celkem zásadně, urychlilo to sestěhování s přítelem, protože bydlet ve dvou bytech a řešit hlídání psa a do toho moje kočování po republice, to by bylo na sebevraždu.

Podle všeho máte celkem věrné fanoušky, psali vám už někteří, že dorazí?

Psalo mi hodně lidí, těší se, já se taky hrozně těším. Taky mi přišlo dost dotazů, jak to že nepřijedeme tam a tam, ale všechny uklidňuju, že ještě vyjde program na leden a únor a že nakonec objedeme fakt sakum prásk každý kout republiky.

Na co se při cestování a představeních nejvíc těšíte?

Nejvíc se rozhodně těším na setkání s lidmi. S těmi všemi, co mi píšou na sociální sítě, že mě čtou. Za autogramiád z předchozích let vím, jak hrozně moc jsou ta setkání se čtenáři nabíjející, myslím, že se budu během LiStOVáNí úplně vznášet v nebi – jako babička Milada.

pro LiStOVáNí Jakub Pavlovský, @bookscalling