účinkuje Alan Novotný se svou ženou Markétou Lánskou - možná jste je už viděli řádit v Pražské svatbě!) Nemáte-li ještě knihu, přijďte si na představení pro podepsanou. Budete se bavit, smíchy skučet u povídky z Dubrovníku, aby vás pak na závěr rozsekal příběh Bez paměti!

Díky, právě jsi nám na šílené turné s tvou knihou Zpátky ve hře, které čítá téměř 40 měst, podepsal přes 300 knih. Ve hře jsi už opravdu dlouho, to už asi bylo hodně podpisů...

Mnoho tisíc.... Ale samozřejmě si nestěžuju, přijít si pro podpis, to je přece projev čtenářského zájmu. Někdy je to navíc docela vzrušující - třeba když chce čtenářka podpis na bříško nebo na ňadra.

Zpátky ve hře jsou povídky veselé i sakra smutné, prozradíš, co bude následovat?

Román Biomanžel vyjde v říjnu. Bude, abych tak řekl, veselý i sakra smuný...

Může být Biomanžel i důkaz tvé lepší nálady?

Určitě. Už zase je tam humor - a humor je jak známo nejlepší způsob, jak zneškodni realitu, když se nám chystá skočit po krku...

Tobě jsou teď vlastně teprve tři roky...

Narážíš na metodu psychoterapeutky Andrey... Čili to musíme čtenářům objasnit: Když mi bylo nejhůř, kamarád Jarda Dušek mě poslal za doktorem Hnízdilem, který mi pro změnu doporučil svou krásnou psychoterapeutku Andreu (mimochodem: je to černoška). Paní Andrea mi opravdu pomohla, a to zdánlivě jednoduchou metodou. "Kdy se vám to stalo s tou aortou? Kdy přesně jste tenkrát napůl zemřel?" zeptala se mě "Před třemi lety. "No, takže jsou vám tři roky!" Od té chvíle se tím snažím řídit - a fakt to pomáhá. Nekladu na sebe přílišné nároky a nestresuju se: Jsou mi tři roky, sakra! Nic nemusím - odpovídat na emaily, být zodpovědný, pracovitý ani spolehlivý, natož třeba štíhlý a sexy...

O tvém stavu bylo hodně napsáno a dost jsi toho i vyříkal. Co by sis však nejvíc přál?

Opravdu nejvíc? Vrátit zpátky to, co bylo - a vyvarovat se chyb, které jsem udělal.

A půjde to?

Ne.

Mohli bychom vlastně vysvětlit, proč se turné neúčastníš.

Nejsem ještě ve formě. Cestování mě stresuje. Kdykoli balím, minimálně pět věcí zapomenu - ne jednu dvě jako dřív, ale pět nebo sedm... Ve městech bloudím a ztrácím se. V noci netrefím v hotelu na záchod. Jsem časově desorientovaný. A tak dále... A hlavně: tříletí hoši na turné nejezdí...

Na druhou stranu všude budou tebou podepsané knihy, takže všude tak trochu budeš...

Jako duch... Vzhledem k tomu, že prasklou aortu přežije jeden člověk z deseti, to je vlastně symbolické.

Lukáš Hejlík