„Lidé mnohdy nepřemýšlejí o tom, do jaké restaurace jdou ani co tam budou jíst, dokonce se vracejí tam, kde je jídlo či obsluha zklamala. Proto chci na svém blogu upozornit na místa, jež jsou inspirující," říká pětatřicetiletý Lukáš Hejlík.

Podle toho, jak LiStOVáNí přibírá stále nové autory i města, v nichž hostujete, to vypadá, že se už soustředíte jen na tento cyklus, je to tak?

Ano, je to tak. Odehrajeme téměř 650 představení po téměř 150 českých městech, takže občas si do toho zanatáčím, zamoderuju, ale pak už nic víc soustavného nestíhám. Do toho píšu časopisu Gurmet, sleduju českou gastro scénu, stejně jako kavárenskou kulturu. A pak se samozřejmě snažím mít volno pro své nejbližší.

Jaké autory a knihy představíte v nejbližší době?

Reprízujeme po deseti letech slavného Stopařova průvodce Galaxií. Tuto myšlenku iniciovala krásná brněnská Hvězdárna a premiéru nám doprovodí velmi ojedinělými projekcemi. Na jaře nás má snad doprovodit Andy Mullingan se svou knihou Odpad, která byla nedávno i zfilmována. A pak bych rád ještě do prázdnin přivezl ze Seattlu Mariu Semple, autorku skvělé knihy Kde se touláš, Bernadetto.

O jakého spisovatele jste usilovali, ale zatím se vám s ním nepodařilo domluvit?

>Nejtěžší je to vždycky s Francouzi. Mám v hledáčku Gregoire Delacourta, chci hrát jeho Na první pohled, ale skvělá je i kniha Seznam mých přání. A jestli myslíte slavného autora, jasně, je to příjemné, když vám Dan Brown, který byl před vyprodaným Národním divadlem nervózní jak pes, říká po představení: „Co to bylo? Vy jste normálně zahráli celou mou knihu! To bylo dokonalé espresso z mé knihy!"

Na jeviště jste převedli i knihu Miroslava Zikmunda.

Ano, s ním to bylo stejně tak dojemné. Pan Zikmund je na svých 95 let neskutečný frajer, který po představení Legenda Z+H slzel a řekl něco podobného: „Vy jste zahráli celou tu tlustou knihu a měli jste jen jedno plátno s namalovanou tatrou".

Nabízí se otázka, kam lze jít dál? Jaké příběhy ještě zpracovat?

Rowlingovou? Stephena Kinga, když Clarke už nás doprovázel dvakrát? Odpověď je ale vždy uklidňující: Buď v klidu, přijde vše postupně, tak jak má. Je mi opravdu jedno, jestli je autor slavný nebo neznámý. Pro mě je splněným snem to, že přijede a s naším uvedením souhlasí každý z nich. Jako třeba Petra Soukupová.

Chystané večery LiStOVáNí na jižní Moravě - Komisař Vrťapka – 8. března, Brno, od 14.30 hodin v Knihovně Jiřího Mahena - Stopařův průvodce Galaxií – 8. března, Brno, od 18.00 hodin v Hvězdárně a planetáriu Brno, 15. března, Znojmo, od 19.30 hodin ve Znojemské besedě, 23. března od 18.00 hodin ve Valticích, v Galerii Reistna a od 20.00 hodin v Břeclavi, v Městské knihovně Břeclav - O princi Čekankovi – 15. března, Znojmo, od 17.30 hodin ve Znojemské besedě. Pravidelně se do LiStOVáNí vrací například spisovatel Robert Fulghum. Druhé turné s knihou Drž mě pevně, miluj mě zlehka, si vysloveně sám vyžádal. Je to profík, chce a umí prodávat své knihy a když viděl, kolik jich prodáme s naším představením, vzkázal nám, že musíme zase objet české luhy a háje. A stálo to za to. Dodnes jsme kamarádi a píšeme si. Stephen Clarke, autor bestsellerů Merde, nás už doprovodil také dvakrát. Zbrázdil s námi v Opelu Combo všechny vinice jižní Moravy, ukázal jsem mu české Provence. Ptal se v Podivíně, co ten název obce znamená, odpověděl jsem: Strange Town.

Byť pohlcený literaturou, jste především herec. Jaké role vás v tomto čase zaměstnávají?

Už třetí sezonu se objevuju v Ordinaci a začíná mi trochu vadit, že už lidé zapomínají na to, že mám za sebou i jiné televizní projekty, například Základku nebo Terapii. Ale to holt seriály způsobují. Přemýšlím, že bych si dal pauzu.

Proč?

>Už mě to zřejmě nic nového nenaučí a slavnější už taky být nechci. Je to pak někdy masakr, například při školních představeních, kdy se na mě děti vrhají a já si připadám jak člen skupiny Beatles. Napomáhají tomu i kantoři, tedy spíše kantorky, protože při výběru představení trvají na mě. Přitom LiStOVáNí mých kolegů jsou třeba i mnohem lepší a pro děti trefnější.

Několik let jste působil v Městském divadle Brno, nestýská se vám? Třeba i po ryze činoherním divadle...

Měl jsem spíš štěstí, že jsem v Městském divadle to ryzí činoherní divadlo dělat mohl. Za to mu hodně vděčím, ale ta doba je už pryč. Divadlo by mě omezovalo časově a nerozvíjelo herecky. Tak na mě pracoval dlouho režisér Zdeněk Černín, kterému za to budu doživotně zavázán. V létě s ním hraju v jeho Dvorním divadle v Lednicko-valtickém areálu, který je opravdu nabíjející a představení tam mají neskutečné kouzlo a začínají zvyšovat atraktivitu regionu, který je kouzelný, ale ne moc kulturní.

A vaše účinkování v LiStOVáNí?

Ten kdo někdy byl na LiStOVáNí, ví, že tam vůbec nejde o čtení. Ono vůbec slovo čtení mnohým brání na nás vůbec přijít. A pak jsou překvapení, jak živý vidí příběh, kde ryzí činohra přímo srší. Zajděte v dubnu do Knihovny Jiřího Mahena, kde reprízujeme Holčičku a cigaretu, tam se můžu herecky opravdu rozkrájet. Hraje v tom se mnou Petra Bučková, o kterou se prala všechna brněnská divadla. Při zkoušení mi řekla: „Ty jo, tys mi tady k jednomu odstavci řekl víc, než někdy nějaký režisér během celého zkoušení." Mám velkou školu: Černín, Hartl, Glancová a nad tím vším Krejča. Vlastně si myslím, že jestli se chci do divadla někdy vrátit, tak jako režisér.

A vaše návraty na jižní Moravu? Jezdíváte ještě do Brna?

Jasně, polovinu svého času trávím na chalupě v Říčkách a v Brně jsem často. Však je tam kulinářství a kavárenství v největším rozpuku a je tam co vidět. Mám Brno rád. Vždycky, když někam přijedeme a vítají nás se slovy: A přijeli umělci z Prahy!, říkám: Kdepak, pozor, z Brna!

Zajímáte se o módu, v závěru loňského roku jste dokonce představil vlastní kolekci obleků. Jakými nápady jste přispěl?

>

Jsem z toho nadšený. Celou tu dobu jsem věděl, že bych se pro to hodil a nabídka, která mi přišla od salónu Le Premier byla fantastická. Nejsem tam jen hezky nafocenou tváří do lookbooku. Dělám polovinu kolekce, která má trochu drzejší náladu, než standard, který se samozřejmě prodává víc, ale která má dokázat, že toto tahle značka také dokáže. Navíc šije na jižní Moravě, na hranicích se Slovenskem. Navrhování mě baví. Sleduju zahraniční blogy, sleduju filmy a hlavně dobovky, které se snažím v nějakých retro prvcích aplikovat do dnešní doby a trochu ji tak v současném střihu ozvláštnit. Jo, baví mě to, ale samozřejmě návrhářství nechám pro ty, co to studují, co tím žijí plně.

Vaší vášní je dobré jídlo a vyhledávání originálních gastro zážitků. I tuto zálibu jste propojil s prací?

Vytvářím něco jako gastromapu s restauracemi a kavárnami, kam má cenu jít a pro které má cenu si třeba i dvacet kilometrů zajet. Jakkoliv se česká kulinářská scéna mění, ta kavárenská mnohem rychleji, je to stále velké peklo. Proto chci na svém blogu poukázat na místa, která jsou inspirující.

Jaká místa to podle gastromapy Lukáše Hejlíka jsou?<

V Brně je jich spousta, ať už jde o levnější bistra: Soul, Franz, příjemné restaurace: Leporelo+, Era, Noem Arch, Avia, až po luxusní fine dining: Borgo Agnese, Il Mercato či Pavillon. A dobrá zpráva je, že jich je mnohem víc! Nejvíce však ocením, když na cestách po republice narazím na jakýkoliv z výše uvedených podniků, v malém městě, kde se osvěta vede mnohem složitěji. Takových měst je na jižní Moravě stále málo. Ale maják, který bliká z jihu na celou Českou republiku, je Mikulov. Ale mění se to, díky Bohu.

Jste v tomto svém období života šťastný?

Ano, jsem za poslední dva roky nejšťastnější vůbec. Daří se mi v osobním životě, ve vztahu s dcerou, daří se nám s LiStOVáNím lámat další a další mezníky. Jediné, co je na tom všem neskutečně vyčerpávající, jsou ty nacestované kilometry.

Autor: Markéta Stulírová, brnensky.denik.cz