Kdo jsi?

Člověk, herec, manžel, nastávající otec, páneček, kuchař, jedlík, tulák, antitechnický typ a cholerik. Jo a fanoušek látek rozšiřujících vědomí.

Kde žiješ?

Rád bych žil na samotě u lesa, ale zatím žiju ve městě.

Co děláš?

Zrovna teď sem zvládnul zapnout počítač, vložit disketu a píšu. Takže se raduji. Jestli se ale budou radovat také fanoušci LiStOVáNí, to nezaručuji, protože vůbec není jisté, jestli to potom dokážu uložit. Jinak mám po premiéře Testosteronu v Jihočeském divadle a snažím se dodržovat hlasový klid. Mám na něj asi 30hodin a pak zase představení. Jo a u toho všeho poslouchám FruFru.

Jak ses dostal k LiStOVáNí?

Lukáš počítá do budoucna, že do tohoto projektu bude postupně přibráno okolo 965 dalších listovačů. Já totiž vím, že jeho největším snem je, aby v jeden den paralelně probíhalo LiStOVáNí různých knih ve všech městech v České republice,které mají více než 5 tisíc obyvatel. A já mu v tom snu chci pomoci, jsem prostě hodný kluk.

Jak se ti projekt líbí?

Líbí. Je lidský, na nic si nehraje. Lehce adrenalinový.

Už jsi někdy v nějakém podobném projektu účinkoval?

Jo, párkrát sem se účastnil různých scénických čtení.

Čteš? Co?

Teď dočítám Toulky Českou minulostí díl druhý. Poslední dobou jinak hlavně pořád dokola scénáře věcí, ve kterých dělám. Vlastně už dlouho je to s mým čtením nic moc. Ty stovky knih, co sem přečetl od šesti do dvaceti, překonám snad až v důchodu. Pokud teda uvidím na písmena.

Kde čteš?

Kde chci.

Jaká je tvoje nejoblíbenější hodina dne?

Každá, ve které je mi dobře. Takže každý den jiná. Nebo ta ve spánku, kdy potkávám lidi, který sem nikdy neviděl, ale sou mi tak blízcí, že druhý den bloudím a říkám si, kéž bych je někdy potkal.

Koho z ansámblu LiStOVáNí máš nejraději?

Pavlíka a Věrku asi né, když je vídám skoro každý den. Ale jinak to je celkem blbá otázka.

Jaký druh zmrzliny máš nejraději?

Téměř všechny, nejlepší sem jedl v Budapešti v tý nejdražší cukrárně, co nevím, jak se jmenuje, ale je ve všech průvodcích. Tam sem si dal omylem skořicovo-ořechovou a ještě nějakou a přestože skořici nesnáším, ta kombinace byla tak dokonalá, že... zkrátka eňo ňuňo!

Co by sis dal k večeři?

Teď už nic, před chvílí sem ji dojedl. Ale snad možná kaviár a šampaňské, humry a krevety. A co bych určitě neodmítl by bylo suši, mé chuťové pohárky ještě neměli tu čest zkontaktovat se s ním.

Co říkáš na Hodinový strojek?

Pohádka, ve které to tiká o život. Ale vše se nakonec v dobré obrátí: až nám dotiká vyměřený čas, zemřeme a naše příběhy zrovna tak.

Nyní vím. Nyní víte.