Milion párů obuvi letos navíc. Krkonošské speciality do Moskvy. Leninskou cestou k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti. Akce Z miliardová. Američané nemohou zvítězit. Rychlý a levný velkovýkrm. Člověk – hlavní hrdina naší literatury. Fidel Castro vřele uvítán v Praze. Rozvoj čs. jaderné energetiky do roku 1990. Socialismus je pochodeň nepřemožitelné energie. „Hra" made in NATO. Dárky pro sovětské ženy. Máme víc dětí.

Člunek s nití

Mami sehnala práci domů.
Šicí stroj vrčí skoro bez ustání. Člunek s nití se zběsile točí. Jehla se hladově zakusuje do látky. Mami sešpendlí nastříhané kusy, prošije je a nakonec všije zip. Hromada hotových kalhot vedle stroje roste pomalu.
Stroj vrčí hodinu za hodinou, den za dnem.
Jíst se musí.

Ve skrytu domova

„Nech ty dveře!"
Proč mami na tatiho křičí? Proč ji zamkla v koupelně?
„Hajzle, to bys musel ty dveře nejdřív rozmlátit!"
Řev zvenčí se El zarývá hluboko do mozku.
V koupelně je tma. Lomcuje klikou.
Tmy se bojí.
Pak je najednou ticho.
Rozbité sklo děda vymění o tři dny později.

Tichá ves

Nad vesnicí se nese křik.
Co by se ve městě dole v údolí ztratilo, nejde tady na kopci přeslechnout.
Třicet rodinných domků obstoupených hustým smrkovým lesem. Křižovatka se třemi silničkami, chátrající kostelík.
Odtud je všude daleko.
Silonové záclony v oknech se bezhlesně pohnou.
Ven nikdo nevyjde.
Tohle je tichá ves.

Nech mě být

Mami krájí zeleninu do polévky. Mrkev, květák, pórek padá do hrnce. Voda bublá.
El se batolí pod stolem. Pevně chytí mami ručkama za nohu. Je jí s mami dobře.
„Nech mě být."
Zkusí to znovu. Má mami ráda.
„Řekla jsem, nech mě být," odstrčí ji mami.
Ještě to zkusí mnohokrát.

V tolika rodinách

„Pani, nemůžem přijet, když vám nic neproved."
„Křičí, že mě zabije," mami mluví do sluchátka ve veřejné telefonní stanici nahlas, aby ji příslušník na druhém konci linky slyšel.
„Víte, v kolika rodinách na sebe tohle lidi řvou?"
To neví.
„Podívejte. Kdyby bylo nejhůř, tak než přijedem, pomůžou vám sousedi."
Zavěsí.

Rudé právo – 1973

USA donuceny k omezení bombardování. Kupředu, zpátky ni krok! Rezervy jsou v každém závodě. První televizní inscenace nového roku: Družstevní vesnice na obrazovce. O úrovni schůzí rozhoduje příprava. Imperialismus nemůže zvrátit kolo dějin zpět. Přibývá stotisícových předsevzetí. Šestnáct tisíc nových komunistů na Slovensku. Statisíce občanů na dobrovolných směnách. Ani kilo papíru reakčnímu plátku. Pět a půl milionu odborářů rozvíjí činy odkaz Února. V lesním hospodářství našli velké rezervy. Nixonovi poradci zapleteni v aféře Watergate. Rekreace pro miliony pracujících. Socialismus a mír jsou neoddělitelné. Zemědělství dává mladým lidem příležitost. Tlak proti Nixonovi. Na vánočním trhu průmyslového zboží 40 nových druhů hraček.

Krásný mrazivý den

Den je krásný. Mrazivý. Okna se třpytí ledovými květy.
El dýchne, na skle se objeví kolečko. Pro jedno oko dívající se ven.
Mami, v rukou mísu s jablky, běží. Sníh jí víří kolem nohou.
Když se honí, proč má tati v ruce nůž?
Kolečko zamrzlo.
Den je pořád krásný. Mrazivý.

Školka v akci Z

„Ses zbláznila? Myslíš, že budu chodit o víkendech makat?"
„Vezmou jen děti těch, co pomůžou při stavbě," vysvětluje mami tatimu.
„Jdi sama, když se bez školky neobejdete."
Školka v akci Z roste rychle.
Děda nosí cihly. Jednu za druhou. Sedmdesátileté klouby praští. Nezastaví se. Kdyby se zastavil, už se nenarovná.