Dostat se z 9,58 na 9,4 bude znamenat tvrdou dřinu a v závodě pak bude muset všechno perfektně vyjít hned od startu - musím vyrazit z bloků, naprosto se soustředit na cíl a udržet si formu až do konce.
Nikdy jsem neměl právě ideální starty, ale to se teď lepší, a hlavně se musím přestat dívat ze strany na stranu, což je můj největší zlozvyk. Ztrácím tak čas, ale nejsem schopný s tím něco udělat. Můj trenér Glen Mills říká, že by ten problém mohl okamžitě napravit tím, že by mi dal klapky na oči jako závodnímu koni.
Pořád je co zlepšovat. I když si myslím, že závod proběhl dobře, trenér k tomu má pokaždé připomínky, probere to se mnou ještě jednou a ukáže chyby. Když mám čas 9,58 mám právo si myslet, že všechno klaplo, ale trenér mi vytkne, že výběh z bloků byl moc krátký, uprostřed závodu jsem nebyl dost uvolněný a hlava mi lítala sem tam, takže na tom musím zapracovat.
Jsem ale přesvědčený, že v rychlosti existují hranice, za něž se už běžec nemůže dostat, a nedovedu si představit, že by se rekord na 100m mohl snížit pod 9,4. Není možné zrychlit na 9,2, protože tělo se prostě nemůže hýbat tak rychle - ať člověk trénuje sebevíc, je v té nejlepší kondici a má ideální techniku.
Pokud jde o 200m, nevím kde leží hranice. Pekingským časem 19,30 jsem překonal 12 let starý rekord Michaela Johnsona 19,32. Teď ale běhám zatáčku mnohem efektivněji, a proto můj rekord na mistrovství světa 2009 byl 19,19. Sním o tom, že budu první, kdo uběhne dvoustovku pod 19 vteřin.
V srpnu 2010 mi bylo 27 a trenér tvrdí, že bude trvat ještě dva možná tři roky, než dosáhnu vrcholu. Zdaleka jsem ještě neskončil.
