Za tu dobu, co jsme spolu v týmu, nepřišla ani jednou včas. Necítím potřebu jí něco vyčítat. Pozdní příchody mě neruší. Slečnu Semperiniovou taky ne. Oba víme, že Rebeka má víc talentu v malíčku než my ve všech čtyřech rukou dohromady. Kromě toho zpestřují její omluvy fádní chod dopoledne. Nikdy se neopakuje. Vždycky přijde s něčím ještě bláznivějším, ještě neuvěřitelnějším než minule.

...a seznam (neúplný) jejích omluv

- Potkala slepce, kterého musela zavézt na letiště.
- Upadlo jí zadní kolo a nemohla ho najít.
- Místo prášku na utišení bolesti břicha si omylem vzala silný uspávací prostředek.
- Otec přijel nečekaně na návštěvu a donutil ji posnídat s ní v Parkhotelu (pomalá obsluha).
- V domě, kde bydlí, se zřítily schody.
- Snědla zkaženou vitaminovou kapsli a cestou do školy se pozvracela. (Návrat domů, sprcha, důkladné čištění zubů, převlékání.)
- Potkala kamaráda, kterého opustila dívka. Bylo třeba vzít ho na kukuřičné placky, aby přišel na jiné myšlenky.
- Dostala záchvat pláčee, protože si uvědomila (s neobvyklou hloubkou a intenzitou), na jak zrůdných zákonech funguje naše společnost.
- Spletla si cestu.
- Chtěla koupit slečně Semperiniové květiny, ale v obchodě byla hanebná fronta.
(Poslední omluvu doprovázelo odevzdání nádherné kytice modrých karafiátů, které slečně Semperiniové vehnaly slzy do očí.)

O čem se při kreslení bavíme

Slečna Semperiniová: Prší ještě?
Rebeka: A jak!
Slečna Semperiniová: Bože, bože! To už jsou dobré dvě týdny!
Já: Tři.
Rebeka: V Hamburku mají pohotovost. Táta volal. Jestli Labe stoupne ještě o osm centimetrů, můžou se jít koupat!
Slečna Semperiniová: Já bych se ukoupala k smrti. Plavu jako pytel. Jestli přijde voda do Brém...
Já: Těžko. Od té doby, co stojí Nová hráz, se snížilo riziko záplav skoro na nulu. Četl jsem o tom podrobnou zprávu v Meteorologických listech. Vrchní náčelník hráze tvrdí, že spíš do Brém přijde písečná vichřice než voda.
Rebeka: Něco tvrdit musí, ne? Přece neřekne, že je hráz na některých místech tenká jak stěna pisoáru!
Já: Nesmysl. Viděl jsem plány. V Hanzovním věstníku...
Rebeka: Plány jsou plány a hráz je hráz.
Slečna Semperiniová: Jsem stará. Budu učit ještě tři roky a pak ta ošklivá, mokrá Bréma opustím.
Rebeka: Kam se přestěhujete?
Slečna Semperiniová: Mám dům. V Pisa. Se sestrou a s její pes.