Wilder S. Flint ujížděl po Highway 46 na jih kolem ohijského Ashtabuly, když natrefil na budovu ve tvaru kuřete. Propracovaný štukovaný exteriér připomínal křídla. Po obou stranách vstupních dveří se tyčily velké kuří nohy vymodelované z cínu.
Kovový štít připevněný na zlatém zobáku inzeroval KUŘECÍ MENU KOMPLET SE VŠEMI PŘÍLOHAMI za 99 centů. Cena činila původně 79 centů, ale někdo první číslici neumětelsky přepsal černou barvou, která se v tenkých šmouhách roztekla po ceduli.
"Dal bych si to kuřecí menu za devětadevadesát centů," zavolal na osamělého chlápka u grilu. "A kolu."
"Kuřata nevedem," odvětil muž a poškrábal se na zarostlém podpaží. "Doporučuju hamburger deluxe."
"Můžu se mrknout na jídelní lístek?"
"Doporučuju hamburger deluxe," zopakoval kuchař. "Nebo tu mám ještě cheesburger deluxe. Ten ale stojí o deseťák víc."
Hamburger chutnal, jako by do masomlýnku přihodili větší množství vnitřností blíže neurčeného původu. Houska byla oschlá. List hlávkového salátu, který měl karbanátek zdobit, nesl otisk čísi boty. Nazelenalé a zplihlé hranolky evidentně strávily v tuku víc času, než by bylo záhodno. Láhev koly nebyla zrovna bůhvíjak vychlazená a brčko mu pochopitelně nenabídli.
Kuchař si vzal hrnek kafe a posadil se na stoličku vedle Wildera. Zapálil si cigaretu a začal si pohrávat se zapalovačem. Na hlavě měl vysokého ježka a ruce děsně chlupaté, jako by si nechával narůst vlastní svetr.
"Hledám jednoho chlápka. Slyšel jste někdy o masti, který se říká Zázračný krém? Prodává se to v plochý zelený plechový krabičce."
"Jasně, mám jednu tu plechovku vzadu. Čistím s tím gril. Zrovínka se blejská. Sehnal sem to na vokresním jarmarku od jednoho z těch tajtrlíků, co tam předváděj zboží. V obchodě ho nekoupíte. Zpětně si říkám, že sem měl koupit dvě. Ten chlap měl tu drzost říct si tři doláče za pikslu, ale dvě už nabízel za pět babek. Nebo pět za deset. Ale kdo si bere s sebou na jarmark volnou desetidolarovkou, aby ji jen tak vypláznul za nějakej záhadnej zelenej sajrajt v plechovce, že jo?"
"Jak ten chlápek vypadal?"
"To kdybych sakra věděl. Koukal sem na tu patlaninu, co tam předváděl, ne na něho. Moje stará si do toho namáčí natáčky a má to skoro jak trvalou."
"Byl to hezký chlap?"
"No, vošklivej nebo nějak znetvořenej nebyl. To bych si nejspíš zapamatoval. A ani neměl žádný viditelný válečný zranění."
"Kolik mu asi bylo?"
"To nevím. Možná pětadvacet, možná třicet. Starej teda určitě nebyl. A huba mu jela jak namydlená. Dluží vám nějaký prachy?"
"Ne. Jenom s ním chci mluvit."
