Vyšlo slunce a jaro se vřítilo do Paříže jako hormonální tsunami. Všem živým tvorům ve městě, od naparujících se holubů až po obvykle načuřené policajty, jako by se na tvář přilípnul úsměv.

   Dostat se z 9,58 na 9,4 bude znamenat tvrdou dřinu a v závodě pak bude muset všechno perfektně vyjít hned od startu - musím vyrazit z bloků, naprosto se soustředit na cíl a udržet si formu až do konce.

Občina
Zapátral jsem v paměti po časech, kdy jsem byl v jejich věku. Nebylo to tak těžké. Jako kluk jsem si pořád četl, pár kamarádů jsem měl, ale ti zdaleka nevyvážili přitažlivost dobrodružných příběhů, po nichž jsem pásl v knihách.

Příhoda si vzpomněl, že prezidenta nedávno viděl v televizi. Byl slunečný den a pod modrou oblohou bez mráčku probíhala vojenská přehlídka. Prezident stál na vyvýšeném pódiu, obklopen vojáky v uniformách zdobených blýskajícími se medailemi a civilisty s tmavými brýlemi.

Pán sedí na kameni a vidí celý svět.
Vypadá, jako by tam seděl pořád a dosyta se vynadíval. V očích má lesk, ale nemůžeme vidět, jestli se mu oči lesknou pohnutím nebo vlhkostí, kterou přináší podzimní vítr. Jeho pohled bloudí po úbočích kopců a narudlé záři oblohy, nikde ani živáčka, ovšem v dálce,...

To šlo jednou pět kluků do školy. Oni ovšem chodili do jiné školy, než do jaké děti chodí. Nebyla to první ani druhá třída, ale úplně jiná škola, jakou nikdo ani nezná. Tak šli a cestou uviděli ve vysoké zdi z kamenů starou železnou branku, celou rezavou.

1. KDYŽ MI BYLO ŠEST,
VIDĚL JSEM NÁDHERNÝ OBRÁZEK V KNIZE.

Znají ji dospělí i děti na celém světě. Jmenuje se Malý princ. Na tom obrázku je něco, co se podobá zmačkanému klobouku. Není to však klobouk, ale velehad královský, jak polyká slona. Spisovatel Antoine de Saint-Exupéry ho nakreslil, když byl malý chlapec.

Poprvé jsem se „odhmotnil", když jsem vezl svého psa do útulku, protože jsem už neměl peníze na žrádlo.
Vždycky byl víc roztomilý než inteligentní, ale dost chytrý, aby poznal, že to místo pro něj nevěstí nic dobrého.

Hlavou se jí mihla jedna dávnější, dnes již pozapomenutá myšlenka doprovázená představami, při nichž jí pukalo srdce jak zralý lusk: myšlenka, že ji pan Elefterie podvádí proto, že ona má na ženu příliš velký nos — to si uvědomovala už jako slečna.

Severní moře

„Hejno sled'ů na levoboku!" oznámila hlídka na čele a hejno racků od Majáku červených písků přijalo zprávu s výkřikem úlevy. Letěli už šest hodin bez přestávky, a ačkoli je vůdcové hejna vedli proudem teplého vzduchu příhodného pro let nad oceánem, cítili, ...

Irsko

Dům v dublinské čtvrti Blackrock, Frank (46) a Mary (47) d´Arcyovi

     Co se vám vybaví, když se řekne Irsko? Útulné a veselé irské hospody a slavné pivo Guiness? Správně! I při irské návštěvě se s pivem Guiness několikrát potkáme. 

Kapitola první

15. ledna
Předmět: Zrušení objednávky
Chtěla bych zrušit svoje předplatné. Půjde to prosím touto cestou?
S pozdravem E. Rothnerová

Základem lásky je úraz

„Tati, jak jsi začal chodit s maminkou?" zeptal jsem se a nandal si na talíř noky, i když byl den, kdy jsem je povinně jíst nemusel.

Tři mládenci plní sil se řítili ukradeným červeným autem po turkuské dálnici na západ. Právě míjeli Veikkolu. Teď odpoledne bylo v autě horko. Za volantem seděl nejmladší z přítomných, dvacetiletý Jari Fagerström, vedle něj o deset let starší Kauko Nyyssönen, přezdívaný Kake, a vzadu třetí muž, Pertti aneb Pera Lahtela, jemuž mohlo být kolem pětadvaceti.

„Tobě nevadí, že si tě neváží? Že si myslí, že jsi nějaký... blbeček?" vyhrkl jsem a hned jsem se zděsil, jestli se děda neurazí.
„Nepotřebuju lidi soudit a hodnotit, jak se chovají. On chce jen jídlo, tak mu nabídku stejně dobré jako každému jinému. Víc nechce. Proč bych se měl zabývat tím, co si o mně myslí? Přemýšlí snad drak o tom, co si myslí moucha?"

1

Sviť, měsíčku, polehoučku
skrz ten hustý mrak,
jakpak se ti Brixen líbí? -
Neškareď se tak!

„Někdy když v noci ležím v posteli…,” začal jednoho dne. „Víš, jaké to je, když ležíš v posteli a je tma? Na chodbách se nechává rozsvíceno, ale v pokojích se po desáté hodině svítit nesmí. Z toho se pak dělají stíny. Docela obyčejné věci vrhají stíny, které se všude natahují. Ležím, dívám se na ně a říkám si: jsou to přece jenom obyčejné věci. Tohle je jenom můj stůl.

USAIN BOLT – NEJRYCHLEJŠÍ MUŽ na světě. Tohle mě vážně nikdy neomrzí poslouchat. Kdybyste shromáždili stovku lidí a zeptali se jich, kdo je nejlepší hráč basketbalu na světě, nejlepší fotbalista nebo nejlepší světový hráč kriketu, nejspíš byste od nich nedostali stejnou odpověď. Pokud byste jim položili otázku „Kdo je nejrychlejší sprinter světa?", všichni by odpověděli stejně – Usain Bolt.

Jediný, co je na školní lékařský prohlídce prima, je, že se člověk uleje z hodiny. Já tam byl místo fyziky. Oknem viděl kousek modrýho nebe, po kterým přecházely mraky. Jak asi v tuhle chvíli vypadá nebe nad Moulinetským výběžkem v Dinardu. Jezdil tam s rodiči každý léto. Jsem úplnej magor do Bretaně. Na konci Moulinetu je dům s výhledem na moře. Chci ho koupit a udělat z něj restauraci.

Vylíčil sem Hermíně všechno, co se mi zatím případu podařilo zjistit, a společně jsme vyrazili prohledat starou část zahrady. Kromě velkého nepořádku a pár krtinců jsme nic podezřelého nenašli. Hlasitě jsme volali na Karlina, ale nikdo nám neodpovídal. Jen v jednu chvíli se Hermína na okamžik zarazila, když uslyšela slabé, nejspíš myší pištění. Kvůli hlodavcům jsme tu ovšem nebyli.